Úvod O nás Historie Akce Fotogalerie Návštěvní kniha Kontakt Odkazy Bazar

Historie oddílu

Vznik oddílu Lvíčat

Historie 1. oddílu světlušek a vlčat Lvíčata se začala psát v září roku 2005, kdy vznikl spojením 922. smečky vlčat (chlapeckého oddílu) a 1. roje světlušek (dívčího oddílu). Vedení tehdy sestávalo z šestice činovníků. Veverka a Chip byly předtím vůdkyněmi světlušek a PooH, Arny, Mýval a Ferry se přidali jakožto vedení vlčat. Vedoucím nového oddílu byla ustanovena Veverka. K rozhodnutí spojit oddíly chlapců a dívek vedla hlavně nízká členská základna v oddíle světlušek a také pocit, že v současné době je oddíl sdružující obě pohlaví cestou vpřed. V organizaci se stále najde mnoho zastánců klasického přístupu, kdy jsou oddíly chlapecké a dívčí oddělené, ale také mnoho vedoucích s pozitivní zkušeností z koedukovaných oddílů. Faktem zůstává, že většina oddílů je v současnosti stále ještě oddělená.

Rok dvou netradičních táborů (2005/06)

V oddíle na počátku školního roku bylo 19 dětí, z toho 7 děvčat. Schůzky jsme měli každé pondělí od pěti a jezdili jsme na výpravy, stejně jako tomu činíme dnes.

Na historicky první výpravu jsme se vydali v říjnu do Tábora na základnu tamějších skautů Lužická plovárna, v listopadu jsme si udělali jednodenní procházku po Divoké Šárce a na vánoční výpravu jsme jeli do Doks (společně s tehdejším oddílem skautek).

Po novém roce se uskutečnil, hlavně díky nasazení Veverky a za přispění lidí, kteří v našem oddíle nepůsobili (Mandy, tehdy ještě vedoucí Camelotu, paní Součkové, maminky dvou dětí z oddílu) první a zatím i poslední zimní tábor Lvíčat. Na týden o únorových jarních prázdninách jsme se vydali do Malé Úpy v Krkonoších na horskou chatu Junák.

Na jaře jsme postupně hledali v březnu štěchovický poklad na výpravě do Štěchovic, v dubnu navštívili Bezděz v rámci výpravy do Doks, zúčastnili se v květnu závodu světlušek a vlčat v Měsíčním údolí. V červnu se i rodiče mohli zúčastnit střediskové výpravy s rodiči na Selešku a posléze jsme se vydali se na předtáborovou výpravu do Rakovníka, abychom se podívali do železničního muzea v Lužné a odstartovali tak táborovou etapovou hru na motivy pohádek o mašinkách.

Tábor v roce 2006, kterého se zúčastnilo 16 dětí, byl oproti všem ostatním netradiční. Nejeli jsme totiž na naše tradiční tábořiště do Šluknova, ale tábor se konal v chatkovém areálu poblíž Čachnova na Chrudimsku. Druhou neobvyklostí bylo, že jsme se na tábor spojili s oddílem světlušek z Roztok u Prahy, takže jsme měli hodně dětí (celkem 27) a též hodně vedoucích. A navíc se tábor konal až na začátku srpna. Tábor byl unikátní i kulisou, která navozovala atmosféru etapové hry, v tábořišti přes noc vyrostlo nádraží včetně kolejí, přejezdu, funkčních semaforů a nádražního rozhlasu. Vážnějším nedostatkem bylo opravdu nepříjemné počasí, jelikož skoro celý druhý týden tábora pršelo, a vysoká nemocnost dětí. Nakonec jich muselo tábor předčasně opustit téměř deset.

Rok změn ve vedení (2006/07)

Z kraje druhého roku naší činnosti jsme se vydali na putovní výlet do Českého krasu a Koněpruských jeskyní, dvakrát jsme přespávali v přírodě pod stanem a k večeři jsme jedli brambory, které jsme si s dovolením zemědělců nasbírali na poli. V říjnu se uskutečnil první z řady dlouhých střediskových výjezdů, který probíhal přes podzimní prázdniny v rekreačním středisku Hrachov u Příbrami. Na této výpravě jsme prvně uvítali mnoho dnes již ostřílených tváří v našich řadách – Tučňáka, Kulíška, Smolaře nebo Brabence. V rámci programu jsme se mj. podívali do hornického muzea v Příbrami. V listopadu jsme se dostali do kraje K.H. Máchy, do Litoměřic, opět na prodloužený víkend díky státnímu svátku. Vyráběli jsme a pouštěli tehdy draky. Rovněž se mezi námi prvně objevila posila do řad vedoucích – Sylva. Na vánoční výpravu jsme jeli do Čachnova, zavzpomínat na tábor a užít si předvánoční čas. Toto byla poslední výprava pro Veverku, která po Novém roce odjela do zahraničí.

Vedoucím oddílu se po jejím odchodu stal Mýval. V lednu proběhla tehdy ještě středisková výprava s rodiči na hory, v únoru jsme zavítali opět do železničního muzea v Lužné u Rakovníka a podívali se na bývalé keltské hradiště nad Zbraslaví, v březnu jsme zažili velmi dobrodružný výstup Lovětínskou roklí na výpravě do Ronova nad Doubravou. V dubnu jsme zavítali do Turnova, abychom se podívali do Českého ráje. Toto byla poslední výprava, které se zúčastnil před svým odchodem od oddílu Ferry. V květnu se tradičně koná setkání skautů z Prahy 10, které proběhlo opět v Měsíčním údolí. V červnu jsme poté v předzvěsti táborové hry na motivy Krkonošských pohádek odjeli do Vrchlabí (spolu s oddílem Trpaslíků z našeho střediska) a v sobotu zdolali (nahoru jsme do půlky vyjeli lanovkou) nejvyšší horu naší republiky.

Tábor, kterého se zúčastnilo 13 dětí, se tentokráte konal ve Šluknově na začátku července a spali jsme ve stanech, které se staly součástí Trautenberkova statku. Polepšením Trautenberka a rozloučením se s Krakonošem jsme završili druhý rok činnosti Lvíčat.

Rok mnoha nováčků (2007/08)

Na začátku třetího roku jsme zaznamenali významný přírůstek členů, přišlo mnoho z těch, kteří později tvořilo páteř oddílu, hlavně velké množství dívek (Ťapka, Pája, Rybka a další), které byly dosud v oddíle v menšině. Putovní výpravy v září na Kokořínsko (včetně přespávání pod převisy a vaření na ohni) se však ještě nováčci nezúčastnili, většina nejela ani na říjnový již tradiční střediskový výjezd do Mýta u Plzně, v jehož rámci jsme se podívali do plzeňského dinoparku a bazénu.

A tak jsme se více poznali až na historicky první výpravě s rodiči v listopadu v Uhelné Příbrami. Rodiče nováčků dostali možnost na vlastní kůži zjistit, co se v oddíle dělá a kdo bude s dětmi pracovat. Na vánoční výpravu jsme se tentokráte podívali do Pecky, na místo, o kterém jsme uvažovali jako o možném tábořišti pro nadcházející tábor.

Po Vánocích jsme v lednu absolvovali jednodenní výlet z Berouna do Srbska, během něhož došlo i na vaření oběda na ohni. Během roku nám začalo být jasné, že nemůžeme dělat stejný program pro všechny členy oddílu, věkové rozpětí bylo výrazné a nejmladších nováčků hodně. Proto již na únorovou výpravu jsme nejeli všichni společně, mladší za staršími přijeli do Tábora jen na jeden den. U vedení starších zůstali Mýval a Sylva, o mladší se starali Chip a Arny, přičemž Pooh pomáhal na obou frontách. V březnu jsme na výpravu, která se konala týden po střediskové akademii, jeli již úplně odděleně, mladší na jeden den do zbraslavské zoo a okolí, starší pak po stopách praotce Čecha do Roudnice nad Labem a na Říp. Zajímavostí je, že této výpravy se zúčastnili i Delfín a Manda, kteří se později připojili k vedení. V dubnu jsme vyrazili opět po dvouleté odmlce do Doks a na Bezděz, přičemž mladší přijeli až v sobotu a zůstali do neděle. V květnu se konal tradičně obvodní sraz včetně závodu vlčat a světlušek, tentokráte na Červeném Hrádku u Sedlčan, kterého se zúčastnili starší, mladší si prošli v sobotu posázavskou stezku. V červnu se nakonec konala jen výprava mladších do Trutnova a Českého ráje, starší se nesešli v hojném počtu a výprava se neuskutečnila.

Tábor se uskutečnil v Kocourkově. Totiž, ve Šluknově, ale etapová hra se nesla v duchu Kocourkova. Poprvé se konaly dva tábory zvlášť (i když současně), dvoutýdenní pro starší (kterých bylo 9) a týdenní pro mladší (kteří byli v počtu 10 dětí). Po táboře se rozhodli Sylva a Arny omezit svoje působení u oddílu a nadále spolupracovat s ostatními vedoucími spíše externě v případě potřeby.

Rok různobarevných šestek (2008/09)

Jelikož jsme už v průběhu předchozího roku začali realizovat program odděleně pro mladší a starší děti, od nového kalendářního roku jsme se rozhodli tyto skupiny formálně oddělit a vytvořit šestky (což jsou v oddílech vlčat a světlušek menší skupinky dětí). Bílá šestka sestávala z nejmladších členů oddílu, měla samostatný program a jejího vedení se ujal Pooh, Chip a nově Albertka, která dříve působila ve vedení oddílu skautů a skautek. Starší děti byly rozděleny do dvou šestek – modré a zelené, přičemž jejich vedení se ujal Mýval s nově příchozími vedoucími Delfínem a Tuleněm. Oba už s Lvíčaty v minulosti absolvovali jednu výpravu.

Modrá a zelená šestka se vydaly v září do Heřmanova Městce, aby zahájily celoroční etapovou hru na námořníky, v říjnu se pak zúčastnily o podzimních prázdninách střediskového výjezdu do Adršpachu, zatímco bílá šestka se podívala na Blaník. V listopadu se na Selešce uskutečnila druhá výprava s rodiči, tentokráte na sněhu a na motivy filmu Úžasňákovi. Vánoční výprava M & Z šestky se konala v Ondřejově, bílá se prošla v okolí Říčan.

V lednu se Lvíčata (M & Z) vrátila po více než 3 letech do Divoké Šárky a zašla do Divadla Spejbla a Hurvínka, v únoru se po dlouhých letech zúčastnila zimního přechodu Brd a vystoupila na střediskové akademii. V březnu se bílá vrátila po čase do Posázaví a modrá a zelená pro změnu po dvou letech do Ronova nad Doubravou, aby našla poklad kapitána Morgana. V dubnu se konala společná dvoudenní výprava k pramenům řeky Zambezi do Veletova u Kolína. Červnová výprava, po květnovém obvodním setkání opět v Měsíčním údolí, se nakonec konala také jako společná, protože starší jeli jen 3, do Ratají nad Sázavou pod stan.

Na táboře jsme se tentokráte přenesli do bájných Bradavic za Harrym Potterem, přičemž se opět konal zvlášť týdenní tábor pro bílou šestku a dvoutýdenní tábor pro modrou a zelenou šestku. Dohromady nás bylo už 25 dětí, 10 se zúčastnilo jednotýdenního tábora bílé šestky, na tábor modré a zelené šestky jsme k 13 vlastním členům přibrali ještě dvě děti z oddílu Kůzlat. Tuleň po táboře na půl roku opustila Lvíčata, aby ho strávila na studiích ve Francii.

Poslední rok tří šestek (2009/10)

Na začátku pátého roku existence koedukovaného oddílu Lvíčat se k týmu vedoucích připojila Manda, která opustila vedení Camelotu, ovšem chtěla dále pokračovat jako vedoucí v jiném oddíle. Mladší na podzim vyrazili v říjnu na jednodenní výlet na hrad Zlenice a před Vánoci na krátkou procházku. Starší pak v září ve Vrchotových Janovicích zahájili celoroční hru Tajuplný ostrov, v říjnu opět o prodlouženém víkendu zavítali na střediskový výjezd k Berounce, v listopadu si splnili přání na výpravě v Plzni a rok zakončili Vánoční výpravou za třeskutého mrazu po 4 letech opět v Doksech.

V lednu se vrátila ze zahraničí i Tuleň. První akcí nového roku byl přechod Brd, kde jsme si užili dostatek sněhu, spojený s následným sportovním dnem. V březnu jsme se vydali do Karlových Varů prozkoumat hrad Loket a lázeňské centrum města. V dubnu jsme navázali na tradici výprav s rodiči, tentokráte v teplejším období. Počasí nám vyšlo náramně a výprava v Českém středohoří se snad všem líbila. Květnové obvodní setkání na Kokořínsku zpestřil závod vlčat a světlušek, kde jsme rozhodně neudělali ostudu, i když do dalších bojů se nám postoupit nepodařilo. Poslední akcí před táborem bylo dvoudenní putování na Bezděz ozvláštněné především nocováním pod skalním převisem.

Tábor se nesl v duchu divokého západu, čekalo nás náročné budování města, ale také příjemné chvilky strávené v saloonu, kde se celkem vystřídalo 16 dětí z modré a zelené. Opodál se nalézal indiánský tábor bílé šestky, který ale letos žil aktivitou pouze 4 dětí.

Rok velkého loučení (2010/11)

S dalším skautským rokem přišla jedna zásadní změna - bílá šestka již dlouhodobě fungovala jako samostatný oddíl a od tohoto roku se také její členové i s vedením stali součástí nově vzniklého oddílu Medvíďata. Oddíl Lvíčata tak nadále tvořila původní modrá a zelená šestka. Na první výpravu jsme se vydali na romantickou základnu bez vody a elektřiny poblíž Plaňan, kde jsme především zahájili celoroční etapovou hru - jakožto pracovníci britského muzea jsme se vydali na archeologickou expedici do tamního lomu a hledali zkameněliny. V říjnu jsme pak v Rokycanech spolu s dalšími oddíly řešili detektivní záhadu na středsikovém výjezdu. V listopadu jsme vyrazili na výlet do Posázaví a podívali se do bývalého dolu u Jílového, v neděli jsme poté fotili fotoromán do časopisu Luk a pouštěli vyrobené draky. Rok jsme završili nezapomenutelnou vánoční výpravou na sněhem zaváté základně na Malém Špičáku poblíž Tanvaldu, sněhu bylo tolik, že jen dostat se na základnu byl nadlidský úkol.

Po Novém roce jsme se prvně vydali v únoru spolu s oddílem skautů a skautek Camelot na základnu v Žumberku, kde jsme absolvovali drsný závod o jižní pól. Přelom zimy a jara o měsíc později jsme prožili na základně v Sezimově Ústí. V dubnu se pak konala další výprava s rodiči, společně s Medvíďaty na základně v Hostinném. Opět jsme meli možnost se lépe poznat s mnoha rodiči. V dubnu jsme se rozhodli prozkoumat Hruboskalsko v Českém ráji, kam jsme vyrazili ze základny v Turnově. Před táborem jsme trochu prověřili svoji kondici na putovní výpravě do kraje Josefa Lady, nejprve jsme se zastavili v Hrusicích a noc jsme následně strávili v kempu ve Zlenicích. Počasí nám přálo, takže jsme si užili i koupání v Sázavě.

Cesta kolem světa za 80 dní byla naším hlavním cílem na klasickém črtnáctidenním táboře ve Šluknově. Phileas Fogg se vsadil, že se mu podaří svět v šibeničním termínu objet kolem dokola a my jsme se na cestu vydali s ním. Na ní jsme zažili nejedno dobrodružství. Nevynechali jsme pochopitelně ani putovní výlet, na který jsme vyjeli do Sloupu v Čechách, do tamních skal a na známý skalní hrad. Tábora se účastnilo rekordních 17 dětí, z nichž ovšem 7 na konci opustilo jednou provždy náš oddíl, aby na své skautské pousti mohli pokračovat v oddíle skautů a skautek Camelot. Bylo to největší loučení, který náš oddíl do té doby zažil...

Rok římský a hobití (2011/12)

Naše řady v novém roce rozšířilo mnoho nováčků, kteří k nám přišli z Medvíďat, a tak jsme mohli pokračovat v činnosti opět ve velkém počtu. S některými nováčky jsme se seznámili lépe hned na první výpravě na základnu skautů poblíž Pecky, do které jsme se rovněž přímo vydali podívat na hrad, nechybělo večerní posezení u ohně. V říjnu jsme se na výpravě do Roztok u Prahy dozvěděli, že Caesar hledá nástupce, kterého budeme celý rok hledat. Tradiční středisková výprava se uskutečnila tentokráte až v listopadu, a to na základně Mentaurov u Litoměřic, kde jsme byli v roce 2010 na výpravě s rodiči. Vánoční výprava se konala na chatě proseckých skautů v Desné v Jizerských horách. Sněhu bylo o poznání méně, než o rok dříve, ale stále dost na to, abychom si zabobovali a zkoulovali se. Samozřejmě jsme se pak všichni sešli na slavnostní večeři a každý si nakonec odnesl spoustu dárků.

V lednu obvykle nikam nevyráříme, a täk první výprava se konala na konci února, jeli jsme do Bělé pod Bezdězem a hlavním tématem byla ekologie. O 14 dní později jsme navázali po delší době na tradici střediskových besídek a akademií, na níž jsme si přichystali grandiózní autorskou scénku "Dobrodružství v džungli", s dalšími scénkami vystupily i další oddíly. Druhý den jsme vyrazili do znovuotevřeného technického muzea a pak si trochu zasportovali v tělodvičně. Na přelomu března a dubna jsme společně s oddílem Camelot luštili velkou záhadu, ne nepodobnou záhadě psa baskervillského, kterou řešil slavný Shelock Holmes. Nakonec se nám ji podařilo objasnit! Konce dubna jsme usutečnili druhou výpravu na přání, kde program sestával téměř výhradně z toho, co si děti přály. V květnu v Kovářově u Lipna pak Čtyřlístek přivítal celé rodiny na další výpravě s rodiči. Počasí nám moc nepřálo, i tak jsme se světoznámým Čtyřlístkem zažili nejedno dobrodružství. V červnu jsme vyrazili na puťák na Kokořínsko, kde jsme přespávali pod velkým převisem a trochu tak potrénovali na tábor, který se neúprosně blížil.

Tábor se nesl v duchu Tolkienových dobrodružství hobita Bilba Pytlíka, který se zcela neočekávaně s partou trpaslíků vydal na cestu za pokladem, která však nebyla vůbec krátká a jednoduchá, ba právě naopak, skýtala nejednu nástrahu a naši hrdinové zažili nejednu svízelnou situaci a nejedno nečekané setkání... Všechno dobře dopadlo, poklad jsme našli, tábor si řádně užili, mimo jiné jsme vyrazili na putovní výlet, tentokráte jsme měli v plánu první den projít a na pramicích projet hřenské soutěsky a druhý den se podívat na největší skalní most v Evropě - Pravčickou bránu, leč plány nám překazila průtrž mračen, která nás v kempu na Mezní louce vyplavila. Rekord v počtu účastníků jsme opět s přehledem překonali, jelikož na táboře bylo 22 dětí! I letos jsme se museli bohužel s mnoha členy rozloučit a popřát jim hodně štěstí v Camelotu.